wz

Ragby moje velká láska

Stránkou Vás bude provázet píseň ragbysty Lokomotivy Ostrava - Jaroslava Nohavice.

Ragby je modlidba v dešti - welské přísloví

Fotbal je hra gentlemanů, hraná prasaty, ragby je hra prasat, hraná gentlemany - anglické přísloví

A pro zajímavost, každé ragbyové utkání má, jako jediný sport tři poločasy! Třetí poločas se odehrává se soupeřem u piva. A někdy se z toho vyvine i 6 poločasů :-)

K mému seznámení s ragby došlo v srpnu 1968 na hřistí za Dobrákem v Brně. Zezačátku jsme na sebe nenápadně pokukovali, potom jsem se snažil ukrás pár polibků, někdy jsem je dostal, ale častěji jsem byl tvrdě odmrštěn. Ale nevzal jsem se a zamilovali jsme se do sebe. Bouřlivou lásku jsme prožívali oba. Jak šel čas, jsem stárl a tak, abych mohl ukrást pár polibků a trochu vyžití jsem začal trénovat mládež a hrát za veterány. Z pracovních důvodů jsem zanechal trénování (již u áčka) a věnoval se občasným dotykům své lásky jak rozhodčí. V roce 1998 nastal šok. Po těžké operaci jsem byl odmrštěn.
Již nikdy se neproběhnu s "balíškem" po zelené trávě, nepadnu na hubu do blata, nezaložím žádnou akci, tvrdě nezastavím soupeře. S posledním dechem již nezařvu "je tam!"
Po roce jsem se šel podívat, jak žije moje láska na hřiště Zbrojovka a po 2 rocích jsem našel odvahu přijít domů, na hřiště RC Bystrc. Teď již jen někdy přijdu se podívat, jak mladí, zdatní, mě nahradili u mé lásky. Ale na ni nikdy nezapomenu!!!
Mnohé mě dala, mnohé vzala. Ale byly to krásné časy.


Troška poezie ....
Co je to ragby … neznámý autor

Co je to ragby, pověz ni táto, řekni mi, proč ho jen tolik máš rád?
Maminka někdy, když zeptám se na to, vzdychne a nechce mi odpověď dát!
Co je to ragby, pověz mi táto, je to snad kouzlo, jímž musíš žít?
Neptej se, chlapče můj, neptej se na to, neumím vyprávět, umím se bít.
Ragby, to chlapče můj, rvačka je tvrdá, získat kde můžeš si všechno či nic,schopnosti a radostných zápasů odměna hrdá, vítězným úsměvem strhaná líc, jásavé volání do hry, vítězství závrať a porážky hněv, úmorná námaha bez bázně z prohry, v odvážných zraněních, pálicí krev, diváků v hledišti bouřící hlasy, v hrudi pak únavy drásavý nůž!
Nepozná žena té divoké krásy, oddat se jí umí jen muž,
Sázka, jenž stojí vždy za to, tělo a duši svou v oběť ji dát, již neptej se, chlapče můj, neptej se na to, neumím vyprávět, umím jen hrát!
Jednou však, chlapče můj, až budeš velký, poznáš to nadšení, srdce jež rve, poznáš to volání divoké znělky, kterou tě píšťalka do boje zve, poznáš tam na hřišti slunce a bláto, sladkost vítězství a hořkost porážek, poznáš to, chlapče můj.
Opravdu táto? Vždyť já chci bojovat, vždyť já jsem muž!